Karkulčiny stránky

Tak tohle jsou stránky pro všechny prasečí kamarády!!

PRASEČÍ KÁMOŠI

Růženka Bruk

„Máš ráda zvířata ?“

…tak přesně takhle se mě zeptal můj manžel několik dní před vánocemi roku 2011.

Pomyslela jsem si jestli se nezbláznil, že mi klade takovou zbytečnou otázku. Naše domácnost je totiž přímo nasycena zvířaty…papoušek, pes, koně…

„To jako chceš vědět jestli tě miluju ?“,odpověděla jsem v žertu otázkou.

„Ale ne, u nás v práci je inzerát, že někdo prodá miniprasátka a já slyšel, že se nechají výborně ochočit a jsou inteligentní a milí společníci“,odpověděl manžel s úsměvem.

„No dělej jak myslíš, každopádně by to byl originální vánoční dárek, i když už nebudu překvapená“, dodala jsem s trochu předstíraným smutkem a v duchu se těšila, co moje drahá polovička ještě vymyslí.

Skutečně pár dní před vánocemi odjel přes závěje a náledí, vyzbrojen přepravkou a odhodláním pořídit mi originální vánoční dárek.

Prasátka byla chována ve volnosti a vybrat to správné, byl podle vyprávění, nadlidský úkol. Předem jsme se domluvili na tom, že to bude holčička a tak, když se podařilo všechny zahnat do chlívku, byla z chumlu kvičících štětináčků vytažena černá slečna s bílými odznaky. Šoupli ji do přepravky, tu dali do jakési hrčící a rachotící krabice nebo co to bylo a odvezli daleko od maminky a sourozenců…

…celá natěšená jsem naší malou prasinku co nejopatrněji chtěla dostat ven z přepravky, strašně se bála, nebyla vůbec zvyklá na tak úzký kontakt s lidmi. „No to bude rodeo“, pomyslela jsem si a v duchu jsem si začala vyčítat, že jsem si zase jen přidělala starosti a práci. Starosti určitě, naše prasátko si na svět přineslo vrozenou vadu v podobě deformované zadní nožičky (zcela jí chybí polovina nártních kůstek včetně prstu. Má vlastně nožku od hlezna slabší a pouze s polovinou kopýtka), takže jsem měla obavy, aby nožička nezůstala zakrnělá.

První manželova reakce byla, že prasinku odveze zpátky a vezme jiné selátko. Byl smutný a naštvaný sám na sebe, že si té vady nevšiml. Nakonec ale prohlásil: „No třeba bude mít o to lepší povahu“.

Já sama jsem o vrácení prasátka neuvažovala ani chvilku. Vždyť bychom ji vědomě odsoudili k sežrání !!! Držela jsem ji v náručí a tu malou roztomilou růžovou zásuvku, podle které dostala jméno Růženka, jsem byla rozhodnuta bránit vlastním tělem.

Jak se ukázalo v následujících dnech, byla manželova slova o povaze více než naplněna. Chování malého prasátka nás doslova šokovalo. Růženka byla moc hodná, nezlobila a neotravovala. V rohu kuchyně měla svoji obrovskou klec, kde jedla a spala. Ven jsme se chodili, teda vlastně nosili, jen venčit. A proběhnout a vydovádět se mohla Růženka v boxu, kam jsme jí nastlali seno a slámu a kde také bylo možné ji bezpečně odchytit.

Růženka si rychle zvykla na naše dotyky a braní do náruče. Tahle idyla trvala asi týden.

Pak už byla Růženka natolik zvyklá na provoz domácnosti, že bylo možné ji pustit na volno po bytě, přišla na zavolání a z nás, aniž bychom tušili, se stala její nová prasátková rodina.

S tím, jak rostla její důvěra v nové přátele, se osmělovala a prozkoumávala byt. Naučila se vyskočit na kanape, tam strčit hlavu pod polštář a spokojeně usnout. S tím také skončil její pobyt v kleci a naše snahy udržet ji ve vymezeném prostoru vzaly rychle za své pod tlakem hlasitého chrochtání, doprovázeného „rycími“ pracemi. Místo klece jsme pořídili první pelíšek. Ten vzala naše Růžena hned jako svoje místečko a když neměla náladu ležet se mnou na gauči, spokojeně usínala na svém. Bohužel asi po týdnu se rozhodla, že pelíšek je nutno ustlat. Provedla to důkladně a opakovaně, takže zbytky pelíšku jsem nacpala do starého povlaku s tím, že to musí ještě chvíli vydržet, protože kupovat štětině další pelech zhruba na dva týdny „užívání“, se mi moc nechtělo. Nové ležení se nakonec stejně muselo koupit, protože naše prasátko rostlo, Růženka měla v té době asi 10 kg a rozhodně nevypadala, že se na téhle váze zarazí. Jen jaký vybrat pelíšek, aby odolal ostrým prasečím zubům a zvídavé zásuvce. Ve zverimexech mě přesvědčovali o kvalitě pelechů nad jejichž cenou se vám vybaví i pěkný víkendový welness pobyt pro dva. Jenže cena nebyla nikdy úměrná životnosti, kterou určuje naše Růžena. Nakonec mě napadlo koupit úplně obyčejný polštář a opatřit ho starým povlakem. Tohle řešení fungovalo dost dlouho a kdyby nechtěla Růžena vědět, co je uvnitř, byl by polštář asi tím nejlepším, co můžeme prasátku na ležení nabídnout.

Navíc Růženka opět trochu povyrostla a když jí byl v říjnu 2012 rok, měla poctivých 40 kg. Pořádné „miminko“ si vysloužilo dětskou matraci. Ta je po naší manželské posteli tím nejlepším pelíškem. Růžena už také ví, že povlak nesmí trhat…pochopila asi moje rozčilování. Budiž jí ke cti, že kromě několika roztrhaných pelechů, vysypaného koše na odpadky a vystěhovaných bot z botníku, nám zatím doma žádnou větší škodu neudělala.

Nevím, čím to je… buď jsme natolik pochopili a přizpůsobili se „prasečím“ nárokům nebo je opravdu naše Růžena výjimečná povaha, ale za ten více jak rok soužití s prasátkem, se shodujeme na jednom – lepší zvíře jsme ještě doma neměli a já nikdy nedostala lepší vánoční dárek. Počáteční obava z Růženčiny vrozené vady se naštěstí nepotvrdila a nožička jí co do délky narostla, takže není výrazně omezena v pohybu. Přesto ale nepodnikáme žádné dlouhé procházky. Pohybu a zábavy si Růžena užívá dostatečně na naší zahradě ve společnosti zvířecích kamarádů.

Všem čtenářům, které by možná předešlé řádky nadchly, ale doporučuji, aby si před pořízením prasátka vše důkladně rozmysleli. Prasátko skutečně není pes nebo kočka, je to prostě Váš rovnocenný partner a s tím se musíte naučit žít, protože vaše prasátko to tak vidí a cítí.

Táňa a Růženka Bruk

 
Psi k nám oddaně vzhlížejí, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata na nás pohlížejí jako na sobě rovné. Winston Churchill