Karkulčiny stránky

Tak tohle jsou stránky pro všechny prasečí kamarády!!

JAK SI ŽIJU *NOVINKY*

Jak jsem se pomstila tátovi a mámě

Včera sme jeli do Jičína k zákazníkovi s centrálou.

Nejdřív sem se strašně těšila, protože sem myslela, že pojedem s mámou samy. To dem vždycky někam do hospody a máma mi vobjedná něco dobrýho. Jenže jel i táta. S tím do hospody nechodíme. Furt spěchá, takže to nestíháme a ještě nadává že sem tlustá. Měli sme v Jičíně sraz s tetou Alčou a strejdou Pavlosem. Jeli sme se kouknout  na domeček co strejda staví. U domečku mě nutili vylízt z vyhřátýho auta, abych se šla taky podívat. Myslela sem, že bude stačit když se kouknu z okýnka, ale neprošlo to. Vyhnali mě ven. Fuj to bylo strašný! Zima jak v ruskym filmu, všude sníh, tma jak v pytli, takže domeček sem stejně neviděla. Chtěli abych šla dovnitř po ňákym prkně co se viklalo. Blázni! Alča byla tak hodná a řekla, že mě venku pohlídá. Mě byla zima. Dala mě teda do auta a šla za nima. Strašně mě to namíchlo. To se nedělá, nechávat mě samotnou v autě. Řekla sem si že jim to spočítám. Nejdřív sem si podala z kufru Karla. To je mámin notebook. Někdy má v kapse něco k snědku. Nic tam nebylo. Jenom  blesk tak jsem ho roztrhala. Byl páteční s programem. Hurá to bude máma zuřit! Furt nešli. Šla sem se podívat dopředu. Ve dveřích bejvaj pamlsky co dostávám za čekání.Nebyly tam, ale byla tam ňáká umělá flaška.Co kdyby to byla kofola! Napadlo mě.  Dalo to práci než sem tu flašku vytáhla. Pěkně sem zubama vorejpala kaslík. ,,Super! Bude zuřit i táta“. Potěšilo mě jak sem dobrá. Furt nešli, tak sem se do flašky podívala. Zátka nešla ukousnout. Musela sem do flašky udělala díru. Fuj to byl smrad! Z flašky začala téct šíleně smradlavá voda. Hnus! Měla sem strach že mi to nateče do pelechu, tak sem to zastrčila pod pedály. Furt to teklo a smrad byl čim dál horší. Pak přišli. Táta začal řvát na mámu, že sem rozlila dva litry slivovice a že máme potopu v autě. Máma se bála že sem ten hnus pila a že umřu. Cvok! Takovej humus bych nikdy nepozřela!Furt mi s Alčou čuchaly k čumáku. Táta řval. Strejda se snažil uklidnit situaci a pořád vopakoval, že kdybych to vypila, tak už sem mrtvá. Jeli sme v tom smrdutým autě domu. Táta křičel na mámu až do Prahy. Vyčet jí i hladomor v Africe, druhou světovou válku a zemětřesení v Arménii. Teď sem už litovala i já. Smrad se totiž nedal vydržet a táta eště furt větral, prej aby sme nevybouchli. Byla mi zima. Bufa nepustil, poněvač i v něm byla nateklá ta slivovice. Mámě se zvedal žaludek a dostala migrenu. Alča tátu uklidňovala a mě furt ošahávala jestli žiju.Zdála sem se jí dost studená, ale to bylo tou zimou. Máma drbala. Táta začal mluvit až ráno. Potřeboval pomoct  rozebrat auto, vyndat koberce a vyprat je. Slivka byla nateklá úplně všude. Teď nám smrdí i koupelna. Máčej se tam ty koberce. Auto ač vymytý, bude prej smrdět eště dlouho. No co,  já to ňák přežiju, ale voni už mě v autě samotnou nenechaj!!!

Žádné komentáře
 
Psi k nám oddaně vzhlížejí, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata na nás pohlížejí jako na sobě rovné. Winston Churchill