Karkulčiny stránky

Tak tohle jsou stránky pro všechny prasečí kamarády!!

Velká Pardubická 2012

Velká pardubická 2012

Moje matka jezdí s tetou Věrou Boženkovou každej rok na Velkou Pardubickou. Minulej rok sem málem jela s nima, protože nebyl nikdo, kdo by mě hlídal, ale nakonec sem zaplať bůh zůstala s bráchou. Stačí mi na to koukat v televizi, pěkně z gaučíku. Přípravy byly letos důkladný! Díky hnusnýmu počasí záhy matka vzdala shánění klobouku, což sem vocenila, protože pocházim z dostihový stáje Kameňák a hrozilo vážný nebezpečí, že tam potká nějakýho společnýho známýho a já bych se pak za ní musela hambou propadnout. Když vzdala klobouk, začala shánět dalekohled. Zase byla nespokojená. Divadelní kukátko co máme doma po prababičce jí nebylo vhod, bratrův pseudovojenskej dalekohled made in čuňang štráse nechtěla a otcovu nabídku, že jí dalekohled vybere a koupí taky zamítla, což se dalo v celku pochopit, protože kdyby dalekohled vybíral muj otec, dosahoval by kvalit Havlova teleskopu a matka by se s nim ani nevešla na tribunu. Vodjela teda s dalekohledem pučenym vod tety Alči Žolinový.
V předvečer se matka eště jala vybrat si koníka, na kterýho si druhej den vsadí. Vsází si vždycky na ňákýho outsidera, aby mu nebylo líto, že na něj nikdo nic nesází. V zápětí ale zjistila, že její oblíbená Zulejka, na kterou sázela vloni a která skončila hned na druhý překážce, se pro jistotu letos ani nekvalifikovala. Nevadí, vybrala si jinou kobylku s děsnym kurzem (jinak matka outsidera nepozná) sice krásnou ale na první start ve velký docela starou a eště polokrevnou. Její méno si napsala na papírek, neb ho nikdy neslyšela a bylo tak dlouhý, že by si ho nezapamatovala. Jako vždycky přijely s Věrou do Pardubic těsně před startem a když matka zjistila, že na sázení je stejná fronta jako na záchody, rozhodla se že ušetří oboje stovku i močovej měchýř a stoupla si do tý fronty na záchody. V hloubi duše se chudince kobylce vomlouvala, ale vidina toho, že se dostane na záchod nejdřív hodinu po startu, byla nepředstavitelná. Když došly na tribunu, čekalo na ně překvapení v podobě zasednutejch míst, na který měly koupený lístky dva měsíce dopředu. Překvapení bylo vo to věčí, když matka zjistila, že jeden z těch chlapů, co jim seděli na místech, nebyl nikdo jinej než pan Kovář majitel stáje Kameňák vodkud sem já a kterýho pět let neviděla. (eště že neměla ten klobouk). Jenže měl sebou pětiletýho syna Adama a mámě bylo blbý vyhodit je ze sedaček voba, tak si moje matka - antimatka Adama nechala na klíně, že jako budou koukat spolu. Kdyby na to nebyl svědek Věra, nevěřila bych tomu. No nic, koníci vodstartovali. V dalekohledu matka nic neviděla, což nebylo dalekohledem nýbrž tim, že matka do něj neumí koukat. Dostih jí tak zpříjemňoval Adam svejma humornejmama komentářema, který by vydaly na další povídání. Jak je zvyklej chodit s tátou na dostihy každej víkend, ptal se matky jaký že má její koník číslo a když se dověděl že žádnýho koníka nemáme (doufám, že ani nikdy mít nebudeme,  postel je už takle přeplněná), tahal číslo z Věrky. Aby předešla dotazům,  proč nemáme koně, zeptala se Věra na jakýho že koně, si vsadil táta. Adam se zamyslel a vodpověděl, že táta nesmí tuky. To matku tak vykolejilo, že nestihla sledovat ani pasáže, kdy koně běželi před tribunou. V polovině dostihu to vzdala, a rozhodla se, že si to pustí doma ze záznamu a čekala na cíl. Koníci proběhli cílem, matka zaznamenala jenom třetího Váňu a sledovala dění za cílem. Po chvíli si všimla její kobylky a měla radost, že zdravá doběhla. Když jí ale na matčin vkus dlouze sprchovali vodou, popadly ji obavy, aby kobylka nebyla ňáká uhnaná a aby se jí eště tak něco nestalo. Votočila se na Věru a ptala se hele voni mi jí tam ňák dlouho sprchujou, není ji něco? Věra na to že je to normální, že na ní budou dávat tu deku. Matka se zamyslela a pak se ptá jakou že deku. No a dověděla se že tu pro vítěznýho koně :O)
Tak to měla za ten záchod! Kdyby se rači počůrala na tribůně, mohla sem mít za tu její vsazenou stovku pamlsky do konce života a eště by zbylo na ňákej rodinej výlet :O( Orphee des Blins si bude asi pamatovat do konce života :O)

Velká Pardubická 2012

VP.JPG

 
Psi k nám oddaně vzhlížejí, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata na nás pohlížejí jako na sobě rovné. Winston Churchill