Karkulčiny stránky

Tak tohle jsou stránky pro všechny prasečí kamarády!!

Na klinice v Brně

Jak sem byla na klinice v Brně

3.12.2010 byla šílená kalamita. V Brně sme měli bejt v 10, tak táta rozhod, že rači z domova vyrazíme ve čtyry. V pět sme naložili tetu Alču v Praze a v 7 (kalamita se nekonala) sme byli v Brně. Naši s Alčou se šli najíst k pumpě a mě nechali zapnutý topení v autě. Vůbec mi to nevadilo, protože se mi z vyhřátýho auta nikam nechtělo. Do areálu fakulty sme přijeli v půl 9. Táta si zklopil sedačku, jako že dospí to brzký vstávání a já s mámou a Alčou  vyrazily na vobhlídku. Teda musim vám říct, že to tam maj moc pěkný. Potkaly sme spoustu různejch lidí, fotili si mě a dokonce mě jedna milá slečna pozvala na Rektorát, to aby mě při čekání nebyla zima. Vobešly sme dvakrát jízdárnu a pak už volal pan doktor že můžeme jít. To už se mi moc nechtělo. Prasečí klinika je úplně nová, stála spoustu milijónů a je celá prasátkovzdorná. Přivítal mě pan doktor Bernardy a představil mi další pány doktory. Doktora Fajta a doktora Baňocha. Všichni na mě byli moc hodný, takže sem se zachvíli přestala bát a pěkně sem si to tam všechno pročuchala. Chtěli po mě, abych vlezla takovou uličkou na váhu. To se mi nechtělo, protože tam byl i táta a bylo mi jasný, že až uvidí tu cifru na monitoru, klepne ho pepka. Jenže mezitim pánové doktoři řekli, že vůbec nejsem tlustá, že sem jenom mohutná! Tak sem šla. Na monitoru vyskočilo 103,5! To zas koukala máma. Jako jak je silná, že mě unese, když mě s tátou dává do vany. Pak mě nacpali do vordinace. Pan doktor Bernardy mě šel poslouchat srdíčko a ty zbylí dva začali štrachat ňáký uspávací injekce. To znejistěla máma a povídá, jestli by se na mojí bouli nechtěli eště podívat. Podívali a rozhodli, že mě teda řezat nebudou, protože boule je už tak malá, že mi nijak nevadí. Ten kámen co spad mámě ze srce slyšeli až v Praze :O) Dostala sem  iňekci na červíky a taky jednu na bouli a pak už si jenom povídali a já si to tam pěkně prohlížela.  Páni doktoři si mě fotili a taky mě  přišli fotit  ňáký fakultní novináři. Pak mě doprovodili do auta, rozloučili sme se a jelo se do hospody. Přijela za náma i teta Eva (u tý sem se narodila). Do hospody sem taky nechtěla. Bylo to z auta dost daleko a začal děsně  padat sníh. Máma pro mě měla voběd, protože sem vod večera nic nejedla (to kdyby mě přeci jenom uspávali) a Eva mě dala eště koláč. Nakonec docela príma výlet! Takže prasátkové, kdyby vám nedej bůlh něco bylo, nebojte, Brno sem prověřila a nemáte se čeho bát :O)  

 
Psi k nám oddaně vzhlížejí, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata na nás pohlížejí jako na sobě rovné. Winston Churchill