Karkulčiny stránky

Tak tohle jsou stránky pro všechny prasečí kamarády!!

Jak sem povečeřela Azalku.

Moje máma má děsnej problém s kytkama. Ať se snaží sebevíc, chcípne jí i plevel. Proto jí moc potěšilo, že se u nás daří Azalce, kterou dostala v květnu k narozkám. Když jí dostala, byla to taková malá kytička s červenejma květama. Původní květy teda dlouho neměla, neb sem si jí hned první den podala ze stolu a vochutnala sem je. Máma kytku zasadila do vobrovskýho květináče, kterej nám zbyl po mrtvý kytce z Německa. V týdle kytkovraždě teda vyjímečně máma nejela, protože dle vodborníků, Německou kytku už máma mrtvou koupila. Když sme jí nesly z auta, máma pravila všem přihlížejícím ,,ta je ale krásná co! Doufám že u mě nechcípne´´ Káči kamarád ňákej studovanej botanik povídá,, no tadle určitě nechcípne, protože ta už mrtvá je a řek bych, že už dost dlouho!´´ Máma na to že se uvidí a kytku umístila k zídce u vchodu do chaty. Když kytka za tři roky nezměnila ani tvar ani barvu usoudila,  že ten botanik měl asi pravdu a letos na jaře kytku spálila a zbyl nám ten květináč. Ale zpátky k Azalce. Tý se v Německym květináči pěkně dařilo. Do konce listopadu se zvěčila minimálně desetkrát, měla spoustu krásnejch zelenejch lístečků a úžasně si pobyt u nás užívala. Myslely sme si, že se ledy pohnuly a je konec se zahradnickejma nezdarama. Ač se máma před zimou vyptávala kdekoho, jak Azalku zajistit před nepřízní počasí, zůstávala Azala furt u tý zídky. Pak napad první sních a mimo jiný zasypal i Azalu. Zoufalá matka vodvláčela vobří květináč do kuchyně a zas se kdekoho vyptávala, jestli Azala ten sněhovej přeliv přežije. Všichni vodborníci se schodli na tom, že Azala jako každá jiná kytka u mojí matky chcípne. Večer ale přišla Líba, zkoukla kytku a s jásotem povídá, že dobrý a že to Azala nejspíš vydejchá! Máma měla radost. Bohužel netrvala dlouho. Prej vomylem (jak měly holky práci s barvenim máminejch vlasů) mě zavřely s Azalou do kuchyně. Ač neměla ty červený květy, rozhodla sem se jí vochutnat. Nejdřív sem prubla pár lístečků a pak sem si vytrhla z květináče celej strom. Mimo kmínku sem sežrala všechno. Jak to máma zjistila, začalo čóromóro! Mě dala plnou misku mlíka. (to je ňákej babskej recept na jedovatý kytky) a hned vobvolávala tety vod Žoliny a vod Boženky a doktory. Náš pan doktor byl na koncertě a pani doktorka si nebyla jistá. Řekla ať zavoláme na pohotovost do Aček, že tam s tim budou mít zkušenosti. Táta s Líbou hledali na internetu jak je to s jedovatostí Azaly. Mámě v Áčkách řekli, že neví jak to s Azalou je a ať volá toxikologickou linku. Tam dostala vobzvlášť hodnotný informace. Telefon zved nějakej pán, co moc nemluvil česky a řek mámě ať název kytky hláskuje. Máma znejistěla a zeptala se, jestli to pán hledá na internetu. Pán na to že jo a že to bude chvíli trvat. Protože máme očividně rychlejší připojení než poradna, máma hovor s pánem kvapem ukončila. Před tim ji ale pán stačil s radostí toho kdo našel říct, že kytka je jedovatá a že má se mnou jet k doktorovi. Eště že má teta Alča vod Žoliny kamaráda veterináře Frantu, kterej mámě poradil ať mi dá aspoň třicet tablet živočišnýho uhlí, protože nic co by mi vyvolalo zvracení stejně nepozřu, takže jiný řešení neni. Sauli s Líbou daly dohromady štyrycet tablet, tak mi je pro sychr máma dala všechny. V pohodě sem je snědla /(sou takový nasládlý) a šla sem v klidu spát. Máma už ne. Celou noc sledovala moje tělesný funkce.  Sem tu živá a zdravá, tak asi ta naše Azala jedovatá nebyla. Jo a taky možná kmen přežil. Zůstal v kuchyni a na jaře uvidíme :o) Jo prasíci! Rači to nezkoušejte! Prej sou ty Azaly fakt jedovatý!

 
Psi k nám oddaně vzhlížejí, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata na nás pohlížejí jako na sobě rovné. Winston Churchill