Karkulčiny stránky

Tak tohle jsou stránky pro všechny prasečí kamarády!!

Jak nám nejelo auto a našli sme kocoura

Byla první sobota v měsíci a to máma jezdí do Německa. Moc sem se těšila, že mě bude hlídat brácha Standa. Tomu lehce zmizim a courám si, kde chci. Máma to ale prokoukla a musela sem jet s ní. Nechtělo se mi ve štyry vstávat, ale když sem zjistila, že vstává i Alča, bylo mi jasný, že jede taky a hned to bylo lepší. Vždycky má v batohu něco dobrýho. Stačí do ní strčit čumákem a hned něco dostanu. Máma měla brzo naloženo, tak to vypadalo, že budeme v poledne na chatě a pudem s čoklíkama ven. Musely sme eště do Kauflandu ve Strakonicích pro maso na gril a hned bylo po plánech. Čekaly sme s Alčou v autě. Máma nám nechala zaplej klíček, aby nám nebylo horko a aby nám hrálo rádio. Když přišla, rádio hrálo, fukar studeně foukal, ale to bylo všecko. Auto nešlo nastartovat. Vybila se baterka. Řikala sem si, že tam asi zdechnem. Máma měla vod pátku novej telefon a pochybovala sem, že z něj v sobotu bude umět zavolat pomoc. Překvapila mě! Po pár pokusech, kdy fotila, natáčela, připojovala se na internet, skenovala čárový kódy a pouštěla rádio, se jí to povedlo. Přijel pán se šňůrama a auto nám nastartoval. Kdyby viděl táta, že poklop vod baterky votvíral kladivem, asi by ho trefil šlak. Trochu sem pána vyděsila. Máma mu neřekla, že sem v autě a když se nasoukal pod volant aby našel baterku, o který mimochodem máma vůbec nevěděla, šla sem se na něj podívat. Bylo to čumák na čumák! Lek se tak, že sem měla strach, aby si neurazil hlavu vo spodek volantu. Máma se snažila pána uklidnit tim, že sem hodná a gaučová. Moc to nezabralo. Důležitý ale bylo, že sme jely! Na chatě sme byly až ve štyry. Konečně sme šly ven. Sauli už na nás čekala u drbacího kamene. V lese pana Vacka sme uslyšeli strašný brečení. Bylo mi jasný, že zas budou zachraňovat ňákýho živočicha. Taky že jo! Na stromě viselo kotě. Bílej kocour. Ulevilo se mi. Kocour musí zůstat u Sauli, poněvač naše babuška Akyna by ho sežrala. Museli sme celá smečka s mámou a Sauli domu pro auto, strejdu Rudlu vod Metíka a jeho dlouhej žebřík. Na muj vkus sme dost spěchali. Řikala sem si, že kocour stejně neuteče, když je tak vysoko. Nakonec sme ho sundali, vodvezli do Příbrami ke kocouřímu doktorovi, zeptat se jestli je zdravej a pak si ho vzala Sauli. Má to teď vyrovnaný. Pět čoklíků a pět kocourů.

 
Psi k nám oddaně vzhlížejí, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata na nás pohlížejí jako na sobě rovné. Winston Churchill